Něco málo o mně...

K focení mě přivedl můj dědeček již v útlém věku. Vzpomínám si, jak mě fascinoval horní pohled do jeho nádherné zrcadlovky Zenit v hnědém koženém pouzdře, ve kterém se vše ukazovalo vzhůru nohama, ale asi nejvíc mě fascinovala neuvěřitelná vymoženost té doby - samospoušť. Vzpomínám si, jak jsem se s touto zrcadlovkou tajně hrával v zavřené skříni a v představách nafoti ty nejúžasnější fotky... Jakmile mě jednou dědeček vzal s sebou do fotokomory vyvolávat fotky, bylo rozhodnuto...
V 1. třídě jsem za vzorné vysvědčení dostal svůj první fotoaparát - Corina 2 s vestavěným bleskem! To bylo slávy! Několik nocí jsem radostí nespal... Od té doby jsem fotil naprosto vše, co se kolem mě mihlo i nemihlo: psa Amora, kočku Gábinu, rodiče, sourozence, kluky na stromě, stodoly, slepice, ryby v potoce, kameny,  brouky... Dokonce jsem na Vánoce dostal od Ježíška i jednorázové bleskové žárovky Osram, to bylo něco neuvěřitelného! Moc jsem ale blesk nepoužíval, protože jsem záhy zjistil, že jedno bliknutí odpálilo žárovku za tehdejších 5 Kčs!
Postupně jsem se propracoval od Coriny k Zenitu a Praktice. V pubertě se mně začaly zapalovat lýtka a focení vzalo trošku za své. Na učňáku jsem se přihlásil do fotokroužku, který vedl vynikající fotograf a člověk Bohumil Kocina. Tento člověk mně i mým kolegům doslova otevřel vrátka poznání fotosvěta. Tehdy jsem začínal více chápat, že se s clonou, časem, kompozicí nebo třeba i hloubkou ostrostí dá různě pracovat a doslova vdechovat do fotografie život a duši. Tehdy jsem se musel smířit s tím, že vlastně neumím vůbec nic! O to víc jsem ale chtěl poznávat to kouzlo, které dokáže zastavit čas a doslova jej zvěčnit na fotografický papír...
Před pěti léty jsem si, ač zarputilý odpůrce digitálního fotografování, pořídil své první digitální "dělo" - Canon Power Shot S3 IS. Manželku jsem ujistil, že lepší foťák na trhu už není a že teď uvidí ty fotky! Záhy jsem zjistil, že to vlastně není tak jednoduché, jak jsem si maloval... Doslova jsem se utápěl ve všech těch vymoženostech moderní techniky, desítkách možná stovkách různých pro mě neznámých funkcích aparátu. Rozdíl mezi "klasickým" a digitálním fotografováním byl pro mne více propastný, než jsem si představoval. Ale nakonec jsem malinko zabředl do digitální fotografie a poznal jsem "neomezené" možnosti, které jsem doposud neznal. Také jsem záhy poznal, že to přece jen s tímto foťákem jaksi "není ono". Chtěl jsem prostě něco víc, mít lepší kontrolu a prostor pro plnění tvůrčích myšlenek.
V r. 2009 se to stalo. Po předchozích několika desítkách bezesných nocí, které jsem proležel na internetových stránkách louskáním nabídek špičkových digitálních zrcadlovek, jsem se rozhodl splnit si svoji vysněnou "fotometu" - konečně mít pořádné "dělo". Bylo vybráno. Vzhledem k finančním možnostem, či spíše nemožnostem, zvítězil krasavec SONY ALPHA 700. Manželku jsem ujistil, že lepší foťák na trhu už není a že teď uvidí... :-)

Miluji přírodu, rostliny, vše živé i neživé. Miluji atmosféru východu a západu slunce. Miluji vodu, potoky, potůčky, říčky, řeky, peřeje, splavy, rybníky, mokřady, protože voda je život. Miluji život, protože má nekonečně mnoho podob, barev, hlasů a vůní. Proto jsou mé fotografie namířené nejvíce právě do tohoto prostředí, které nás doslova učí naslouchat život a denně odkrývá něco ze svého tajemství...

Poděkování:
Touto cestou děkuji mé jedinečné milované a milující manželce Jiřince, která má pro mé "úchylky" velké pochopení, a která nám dala dary největší - Aničku a Haničku.